Radek Strouhal

Ministerstvo financí - přebujelost a nekompetence překročily hranice snesitelnosti

23. 07. 2017 15:01:18
Vzhledem k tomu, že (nejen) v naší společnosti platí "Bez peněz nejsou koláče", jsou ministr financí a jeho ministerstvo ve vládě na druhém místě významnosti, hned za premiérem. Nejen v poslední době však neplní svá poslání.

Na počátku devadesátých let minulého století jsem byl optimisticky založený mládenec. Byť mne období socialistického "temna" naučilo "těm nahoře" z principu nedůvěřovat, ve skrytu své naivní duše jsem si po určitou dobu myslel, že námi demokraticky zvolení zástupci lidu minimálně do nejdůležitějších vládních funkcí pošlou ty nejlepší a nejkompetentnější osoby. Postupem času jsem zjišťoval, že to byla mimořádně mylná představa.

Jakožto podnikatel v oboru vývoje a instalace ekonomických informačních systémů jsem musel přihlížet, jak státní správa formou Ministerstva financí systematicky brzdí a omezuje rozvoj podnikatelských subjektů všech velikostí. Každá vláda, ať už orientována pravicově, levicově, středově či sebestředně, přišla s novou řadou opatření, která maskována pod populistickým heslem "pro lepší výběr daní" byla ve skutečnosti splácaným souborem nedodělků vyprodukovaných nedouky, kteří neměli, nemaji ani nebudou mít nejmenší potuchu o podnikatelské praxi a reálném životě.

Naprostého vrcholu dosáhlo odtržení Ministerstva financí od reality za vlády Bohuslava Sobotky. Svěřit státní finance miliardáři, který svůj majetek pravidelně znásoboval daňovou optimalizací, jenž pár měsíců před volbami skoupil nejvlivnější média a který byl po posledních 15 let proslulý tím, že vše musí řídit osobně a v podnikatelské praxi nezná bratra ani partnera, byl skutek hodný zamyšlení, zdali jeho autoři patří do svěrací kazajky či na piedestal.

Ministerstvo financí od podzimu 2013 přineslo nebývale široký počet novinek, které měly přinést další zvýšení výběru daní a ve voličích vzbudit pocit, že se budou mít o tu spoustu navíc vybraných peněz lépe. Pomineme-li pofidérnost teorie "vyšší vybrané daně = vyšší ekonomický růst = budeme mít vyšší platy = budeme se mít lépe", hlavní problém finančního ministerstva nastal ve skutečnosti, že svůj smysl a orientaci z politických pohnutek primárně přeneslo na šikanování podnikatelských subjektů a prakticky přestalo vykonávat své ostatní funkce, jež mu z definice náleží:

"Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, finanční trh s výjimkou dozoru nad kapitálovým trhem v rozsahu působnosti Komise pro cenné papíry, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, pro věci pojišťoven, penzijních fondů, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, posuzuje dovoz subvencovaných výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků."

Pro nové agendy kontrolního hlášení DPH a elektronické evidence tržeb byly přijaty tisíce nových pracovníků, na implementaci příslušných informačních systémů byly, z větší části zbytečně, vydány stamilióny Kč. Téměř nikdo se ve státní správě a vládnoucí koalici nezamyslel nad faktem, že kontrolní hlášení sype finanční informace přímo do rukou vesele podnikajícího finančního mocnáře a že EET je populistický nedodělek skupinky hochštaplerů, kteří se horkou jehlou snažili svařit myšlenky novodobého vizionáře, který jen donutil své okolí jeden ze svých snů "každý kromě mne je zloděj a musí být neustále kontrolován" uvést do praxe ještě ve volebním období.

Příkladem odtržení ministerstva od reality budiž historka z jednoho z nesčetných školení Ministerstva financí ke kontrolnímu hlášení. Proškolované účetní se dovolily školitelky z ministestva zeptat, proč se v kontrolním hlášení DPH poměrně značná část údajů duplikuje s výkazem DPH. Erudovaná školitelka placená z našich daní se nebývale rozčílila. "To tak přece musí být. Vždyť je to úplně jiné pracoviště. My (myšlena pravděpodobně parta děvčat od kontrolního hlášení) přece sídlíme v Pardubicích a oni sídlí v Praze."

Nutno kvitovat, že kontrolní hlášení, byť naprostá většina občanů ČR nemá nejmenší potuchu o tom, co to je, v zásadě splnilo svůj primární účel. U finančních transakcí nad 10 tisíc Kč spadajících pod odvod DPH v podstatě musí každému Má dáti odpovídat Dal a neodvádění DPH u nepoctivých podnikatelských subjektů to značně komplikuje. Zdali to přineslo do rozpočtu naší milované vlasti více peněz jest otázka, neboť máločemu se dá věřit tak málo, jako číslům ministerstva, které po 3 a půl roku vedl člověk, jemuž čaruje miliardy v osobním majetku paní na telefonu a pro nějž čísla v řádech desítek miliónů na nějakém cáru papíru zvaném Daňové přiznání jsou marginální záležitostí. Podle opravdu erudovaných ekonomů, které exministr financí veřejně dehonestuje, jsou naopak marginální finanční přínosy jak kontrolního hlášení, tak EET.

EET v praxi koneckonců naplno odhalilo ubohost, neschopnost a nekompetentnost nejvýše postavených pracovníků finančního ministerstva. Co si pomyslet o ministerstvu, kde jednu z nejvyšších funkcí či snad dokonce funkci nejvyšší zastává paní, která několik dní po Novém roce prohlásí, že tržby za prosinec 2016 vzrostly oproti prosinci předcházejícímu o 100 %? A která na námitky statistického úřadu a vůbec všech, kteří používají zdravý rozum, že první týden v lednu je nemožné vyhlašovat cokoliv o tržbách za předchozí měsíc a že vůbec dvojnásobné tržby jsou nesmysl, odpoví, že oni, tedy ministerstvo, na to mají svou metodiku? A která poté, co ČSÚ po 25. lednu odhadne, že pokud tržby vůbec stouply, což se při započítávání inflace a změny sazeb DPH obecně stanovuje poněkud obtížně, tak o 7,5 %, bude dále trvat na svém prohlášení? Musím se přiznat, že mně osobně, být zaměstnancem Ministerstva financí, by bylo poté, co se ukázalo, že odbor "daní a cel" řídí paní, která podle všeho si neuvědomuje, že o 100 % je dvakrát tolik, velmi smutno a minimálně jednodenní mzdu, kterou mi platí daňoví poplatníci, bych věnoval na dobročinné účely. Ale více asi ne, přece jen "Bez peněz nejsou koláče".

Paní náměstkyně svůj výrok, který by si právem zasloužil označení nejhloupějšího výroku desetiletí, postupně korunovala řadou dalších perel. Připomeňme si vyjádření o nulové toleranci, kde je vysoce pravděpodobné, že si naprosto neuvědomila ani neuvědomí matematický význam tohoto slovního spojení, její pláč a podiv nad skutečností, že v čele ministerstva by byla nekompetentní, či naprosto bezkonkureční nedávné vyjádření pro Lidové noviny.

Je smutnou skutečností, že Ministerstvo financí se z instituce, která má daňovým poplatníkům sloužit, profilovalo do instituce, jež si dala do vínku hon na čarodějnice, kterými jsou v první, druhé i třetí linii podnikatelé. Obrázky náměstkyně s kulometem v náručí sice baví sociální sítě, ale u pracovnic/íků ministerstva žádné emoce nevzbuzují. Ti, kupodivu, své vedoucí pracovníky tolerují a většinou obhajují. Podle všeho se z valné části pasovali do čestných bojovníků se zlými zlodějskými podnikateli, kteří v první řadě mohou za to, že nemáme platy jako na západ od našich hranic. Pravděpodobnost, že po podzimních volbách zasedne do čela ministerstva osoba kompetentní, která by prestiž úřadu alespoň o malinký kousíček pozvedla, je dle předvolebních průzkumů ovšem mizivá. Ale neztrácejme optimismus, není třeba věřit průzkumům, je třeba věřit, že na podzim zvolení politici tu budou pro nás, pro voliče.

Na závěr snad jen tvít, který putoval po českém Internetu letos v březnu:

Autor: Radek Strouhal | karma: 41.23 | přečteno: 2229 ×
Poslední články autora